ANANIÁŠ

Církev je jednoduše řečeno: společenství věřících lídí.

Mnozí se domnívají, že se pod pojmem "církev" ukrývají pouze řeholníci, kněží, biskupové, kardinálové a papež. To je ovšem veliký omyl! Když budete pracovat v nějakém podniku jako řadový dělník, stále se plnou měrou účastníte výroby a jste za svou práci zodpovědný. Vaši nadřízení, kteří budou podnik zastupovat na veřejnosti a v jednáních s jinými podniky, budou pravděpodobně víc na očích, ale to ještě neznamená, že do podinku nepatříte. Naopak. Bez vás - jako dělníka - by podnik nemohl fungovat.

Podobně je to i v církvi, i když vztahy mezi jednotlivými členy by neměly vypadat jako v nějaké továrně nebo nadnárodní korporaci, nýbrž jako v rodině. Každý člen církve je v určité míře spoluzodpovědný za zbytek společenství a hlavně za prostor, v němž žije. Pokud tedy slyšíme útoky proti církvi, vždycky jsou to útoky proti každému jejímu členu, nejen proti jejím představitelům.

Církev je mystické tělo Kristovo... Úzká spojitost mezi společenstvím Božího lidu a Kristem vychází z Písma svatého. Církev..."je spojena s Kristem jako se svým pravým ženichem" (KKC odst.772) Hlavou tohoto společenství je Kristus (Pomazaný), jehož pomazání, Duch svatý, stéká z hlavy na Tělo, proto je tento lid "mesiášským" lidem. Sám Ježíš řekl: "Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás... Jsem vinný kmen, vy jste ratolesti." (Jan 15,4 - 5) Nebo "kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm." (Jan 6,56)

Když jsem byla nevěřící, vnímala jsem křesťany jako uniformní a poslušné ovečky bez vlastní vůle. Ale církev tvořená jednotlivými údy Kristova těla, je velmi rozmanitým celkem. Každý člověk má svá charismata, dary od Boha, a měl by je použít k budování rozmanitosti společenství věřících lidí. Různost v jednotě! To je to, co se mi na církvi líbí. Každý křesťan je jiný a každý vnímá Boha, život a svět úplně jinak. A přesto existují hranice, v nichž se křesťané pohybují. Nebo by se pohybovat měli.

Církev je chápána jako chrám Ducha svatého. (KKC odst. 809) Ona expanzivní láska mezi Bohem Otcem a Synem naplňuje Boží lid a vede ho dějinami jako ukazatel, který zjevuje božská tajemství už od Letnic, kdy sestoupil na učedníky.

Církev je jedna, protože Ježíš odevzdal své děti jen Petrovi a apoštolům (teď to nemyslím jako poukázku na katolickou církev). Chci tím poukázat na to, že Ježíš byl jeden a založil jen jednu církev. Současná situace tomu moc neodpovídá, neboť církví je v dnešním světě opravdu moc. A další vznikají. Všichni křesťané tuší, že tato situace není správná, vždyť sám Ježíš se modlil "ať jsou, Otče, jedno."

Podle katolické víry "Jediná Kristova církev se uskutečňuje v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním." (KKC odst. 816) Asi je to věta, kterou popudím nekatolické bratry, ale buďme upřímní: každá církev považuje sama sebe za tu jedinou pravou. Tím nijak nijak neumenšuji svou vlastní víru ani víru nekatolíků. Je už v povaze člověka, že v životě dělá to, co považuje za nejlepší. Nikdo nebude členem církve, o níž se domnívá, že to NENÍ ta pravá.

Církev je svatá. To je docela provokativní výrok, že? Ať už se podíváme na historii nebo na přítomnost, zdá se, že je tento výrok nejen provokativní, ale spíš hloupý. Ovšem církev není svatá sama ze sebe, ale díky Kristu, jímž je posvěcována. (KKC odst. 824) "...v církvi jsou však i hříšníci ... potřebuje očišťování a jde trvale cestou pokání a obnovy." (KKC odst. 827)

Církev je všeobecná. Je univerzální a úplná, což znamená, že všechny místní církve jsou v určitém spojení. "...má to být stále jedna a táž církev, univerzální svým povoláním a posláním, třebaže zapouští kořeny v nejrůznějších kulturních prostředích a sociálních a lidských podmínkách." (KKC odst. 835)

Možná bych měla zmínit výrok "MIMO CÍRKEV NENÍ SPÁSY," který tak moc pobuřuje nevěřící. Nezdá se mi, ale tak pobuřující, jak ho mnozí vnímají - a to nejen z pohledu křesťanky. Křesťané prostě chtějí dojít spásy a věří tomu, že jedinou cestou k tomu je Ježíš Kristus, jak sám řekl v evangeliích. A protože církev je mystickým Tělem Kristovým, pak z toho logicky vyplývá, že mimo církev není spásy. Katechismus k tomu navíc dodává: "Toto tvrzení se nevztahuje na ty, kteří bez vlastní viny neznají Krista a církev: Věčné spásy mohou dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s upřímným srdcem hledají Boha...jak jej poznávají z hlasu svědomí." (KKC odst. 847) Někteří protestanté s tímto názorem pravděpodobně nebudou souhlasit...

Církev je apoštolská. Katolická církev je založená na apoštolech - apoštolské posloupnosti. To znamená, že věříme v předávání apoštolské služby od prvotní církve do dnešních dnů. Kdybychom chtěli vytvořit "genealogii" nějakého katolického biskupa, měli bychom se dopátrat k apoštolům zmiňovaných v Písmu svatém.