ANANIÁŠ

Hierarchie

Hierarchickou církví myslím kněze a biskupy. Jde o tzv.služebné kněžství, které je třeba rozlišovat od všeobecného kněžství věřících, které vzniká při udílení křtu. Hierarchické kněžství je určeno k službě a rozvíjení všeobecného kněžství. To znamená, že vysvěcení Boží služebníci by měli být pomocníky a služebníky laického Božího lidu.

V katolické církvi existují tři stupně svátosti kněžství: biskupské svěcení (plnost kněžství), kněžské svěcení (spolupracovníci biskupa), jáhenské svěcení (ke službě).

Biskupům je svěřena služba v diecézi, kněžím ve farnostech ale také v institucích (např.jako vojenští kaplani, spirituálové na studenstkých kolejích...), jáhni mohou být od Druhého vatikánského koncilu tzv.trvalí, což znamená, že jáhenství je udělováno ženatým mužům vázaných na místo svého bydliště ve farnosti.  

Kdo by se chtěl o svátosti kněžství dozvědět více, tomu doporučuji Katechismus katolické církve od strany 389 do 405. Tady bych se chtěla zabývat spíše svým pohledem a svými zkušenostmi s hierarchickou složkou církve.

Ráda bych se zde zmínila jen o tom, jak moc je svátost kněžství důležitá pro věřícího katolíka. Skrze svátostnou službu, zvláště biskupů a kněží, se přítomnost Krista stává viditelnou uprostřed společenství věřících (KKC odst.1549). Věříme tedy, že Kristus je během svátostných úkonů v knězi přítomen. Ovšem pozor na obvyklá nedorozumění! Důležitá jsou slůvka: během svátostných úkonů, tedy během vysluhování svátostí!! Když dává rozhřešení při zpovědi, když opakuje Kristova slova proměňující chléb v Tělo a víno v Krev... Při jiných příležitostech je v knězi Kristus přítomen jako v každém laikovi.

Mnoho nevěřících lidí je proti kněžím zaujatých. Nikomu jeho názor neberu, jen považuji za nesmyslné být zaujatý jen z toho důvodu, že jsou ti ostatní. Chápu negativní postoj tam, kde je postaven na osobní špatné zkušenosti, nikoli na názorech, které přejímáme z dob dávno minulých (hlavně komunistických a osvíceneckých). Před konverzí jsem měla podobné názory a zaslepeně jsem opakovala to, co mi servírovalo mé okolí. Když jsem pak uvěřila v Krista, chtěla jsem se stát protestantkou, protože mě velmi silně ovládaly právě tyto tradované názory - kněží káží vodu a pijí víno, akorát manipulují se svými ovečkami, žijí v nesmyslném celibátu, porušují celibát a mají milenky, cítí se nadřazeni nad ubohým hloupým stádem, upalovali v minulosti čarodějnice, mají "tmářské" názory proti rozumu... Možná že někoho napadnou ještě další útočná hodnocení.

Rozhodla jsem se, že tu nebudu kněze hájit. Apeluji jen na jednu věc. Aby si každý, kdo všem těmto negativním hodnocením věří a opakuje je s davem, udělal vlastní obrázek na základě vlastních zkušeností. Jistě že se mezi kněžími určitě najde pár takových, na něž by bylo možné ono negativní hodnocení vztáhnout - nikdo z nás není svatý - ale z vlastní zkušenosti vím, že většina z nich bere své povolání vážně a svým farníkům opravdu pomáhá a snaží se žít dobrý život.

Kněžská důstojnost je v dnešní době výrazně umenšena, zvláště ve městech se duchovní netěší takové úctě jako v dřívějších dobách. Na jednu stranu je dobře, že se bariéra mezi kněžími a laiky po Druhém vatikánském koncilu značně zmenšila, na druhé straně mám dojem, že se začínáme pomalu dostávat do druhého extrému. Ale to je případ od případu. Někteří kněží si na své důstojnosti zakládají převelice, jiní vůbec. A z druhého pohledu je to stejné: Někteří farníci vnímají svého duchovního správce jako někoho nadlidského, jiní zas nemají ani tu nejmenší úctu k jeho povolání.