Lidé dobré vůle
Je docela obtížné psát o této skupině lidí, přestože je pravděpodobně nejpočetnější. Pod pojmem "lidé dobré vůle" myslím všechny ty, kteří se snaží žít podle vlastního svědomí, hledají pravdu a touží po lásce a pokoji. Mohou to být lidé bez vyznání věřící v Něco nad námi, mohou to být muslimové, židé, hinduisté, buddhisté...kdokoli.
Samotný název vlastně obsahuje to, co je podstatou této skupiny lidí. "Dobrá vůle". Jsou to jedinci, kteří chtějí dobro pro sebe i ostatní a něco se pro to snaží dělat. Je v nich zakořeněna láska a protože "Bůh je láska", jsou i oni v jistém ohledu zaměřeni ke Kristu.
V dřívějších dobách však bohužel nebyla církev tak tolerantní jako po 2.vatikánském koncilu, nebo tak aspoň na veřejnost nepůsobila. Výrok, že "mimo církev není spása", provokoval i ty, kteří o spásu nestáli :-) Ale musím tu znovu ocitovat Katechismus: "Věčné spásy mohou dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s upřímným srdcem hledají Boha...jak jej poznávají z hlasu svědomí." (KKC odst. 847)
Abych ale neargumentovala jen jediným pramenem, můžu citovat také epištolu sv.Pavla: "Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají. Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, protože jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí. " (Řím 2,14-15).
Také Kateřina Sienská ve svém Dialogu s Boží Prozřetelností píše zajímavou věc: totiž že křesťané budou souzeni mnohem přísněji, než lidé nevěřící, neboť křesťanům se dostává většího poznání, jak mají žít, a víc milostí skrze svátosti atd. Není tedy možné se domnívat, že všichni nepokřtění lidé musí být nutně zatraceni. Bůh není omezován vůbec ničím (dokonce ani svými svátostmi, které ustanovil) a může spasit každého, koho bude chtít.
Můj zcela soukromý názor:
Podle mého naprosto soukromého názoru může být spasen každý, kdo bude stát o Boží odpuštění a Jeho blízkost. Bůh nám dal obrovský poklad v podobě svobodné vůle a tu jsme už jednou v Adamovi a Evě nemoudře zneužili. Záleží pak na nás - až budeme na soudu před Bohem - budeme-li litovat svých chyb (na něž nás bude upozorňovat svědomí) nebo jestli si budeme stát na svém a tvrdit, že to, co jsme za život napáchali není tak hrozné nebo že jsme se dokonce žádných chyb a hříchů nedopustili. Pokud našich vin litovat nebudeme, Bůh nám je nemůže odpustit, přestože za nás Ježíš přinesl oběť a vykoupil nás. Holt, ke spáse je potřebná lidská spolupráce, Bůh do ničeho nikoho nenutí.
