Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ježíš Kristus

3. 12. 2013

Ježíš Kristus se narodil pár let před začátkem našeho letopočtu (snad 6 - 3 roky př.Kr.). Jeho narození slavíme v prosinci a on se přitom pravděpodobně narodil někdy na jaře. Na mnohých obrazech je vymalován jako Evropan se světlou pletí a hnědými vlasy, ve skutečnosti byl ale Asiat. Podle svého učení by se zdálo, že byl vzdělaným člověkem znalým filosofie, psychologie a teologie, ale on byl jen syn tesaře. Jeho slova v sobě skrývají velké ideály, tak by se zdálo, že si pro jejich uskutečnění vybere své následovníky z řad mocných a vzdělaných mužů tehdejší doby, ale on si vybral pár rybářů. Kázal o lásce, odpuštění a pokoji, tak by se zdálo, že ho lidé milovali a necítili proti němu zášť, ale on byl popraven.

 

Zní to všechno dost absurdně!

 

U Ježíše Krista je prostě všechno jinak, než by se dalo předpokládat, a to ani nemluvím o jeho učení, v němž blahoslaví chudé, tiché, plačící, pronásledované a podobně. Vlastně to vypadá, jako by si z lidí udělal legraci, řekl všechno opačně, než se dalo předpokládat, a teď se tomu směje.

Jak je ale možné. že si získal tolik stoupenců a následovníků? Jak je možné, že člověk, který byl popraven coby rouhač a nepřítel tehdejších státních struktur, ovlivnil tolik lidí, a to tak silně, že byli ochotni kvůli němu zemřít?

Jistě mnohé napadne, že je to tím, že církev po pádu Římské říše byla jedinou mocností, která v držela v rukou kormidlo evropského vývoje. Co s křesťanstvím provedl středověk tu ale řešit nechci. Mnohem důležitější je podívat se pozorně na začátek toho všeho - tedy na osobu zakladatele křesťanské víry.

Ježíš je od počátku někdo, kdo provokuje své okolí. Už samotné jeho narození v Betlémě a následné vyvraždění neviňátek Herodem, v člověku probouzí otázku, zda je spravedlivé, aby kvůli jednomu dítěti zemřelo tolik jiných. Pak - až na jednu výjimku v evangeliu sv.Lukáše -  následuje třicet let mlčení. Jak je vidět, mnohým se ten nevyplněný prostor nelíbil, a tak se v průběhu staletí objevily (zvláště z per gnostiků) nějaké ty zprávičky (apokryfy) ze života Ježíše-dítěte. Pro jejich relativní novost a evidentní vliv nekřesťanských proudů (např.dualismus) se ale nikdy nezařadily mezi kánon Písma svatého. Další provokace spočívá např. v osobě Jana Křtitele, který je ve své době uznávaným a váženým prorokem, jehož se bojí i král Herodes Antipas. A když tento slovutný prorok spatřil Ježíše, řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve než já..." (J 1,29-30) Představte si uznávaného a ctěného proroka, který tohle prohlásí o neznámém synu tesaře. To muselo vyvolat bouřlivé reakce a velkou nedůvěru.

Ježíšova volba učedníků je také poněkud zarážející. Někdo, koho prorok Jan Křtitel označí za většího než je on sám, si za své spolupracovníky zvolí bezvýznamné rybáře, kteří neznají nic jiného než rybolov. K následování je vyzve velmi jednoduše a bez dlouhých diskuzí. Prostě řekne: "Pojď." Ježíš musí být velmi charismatický, když všichni povolaní opustí své domy a vydají se za neznámým člověkem, který jim vlastně vůbec neslibuje pohodlný život a později jim dokonce tvrdí, že budou pronásledováni stejně jako on.

Pak už následují tři roky Ježíšova veřejného života a jeho kázání. Posluchači jsou opět překvapeni: blahoslaví ty nejubožejší, vyzývá k lásce k nepřátelům, zasahuje do samotného židovství výroky typu "Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům, ale JÁ vám říkám...". Nakonec Ježíš provokuje tím, že prohlásí "Já a Otec jsme jedno" (J 10,30) a chléb prohlásí za své tělo, víno za svou krev.

A ani po jeho smrti není všem "nehoráznostem" konec, neboť jeho tělo zmizí z hrobu a po Jeruzalémě se šíří zvěsti, že vstal z mrtvých a zjevil se svým učedníkům.

 

Bůh nebo prorok?

Historicita Ježíše z Nazaretu je potvrzena i mimokřesťanskými prameny, není tedy možno pochybovat o tom, že nějaký Ježíš skutečně žil a byl popraven. Bohužel nám po sobě nezanechal žádný spis, evidentně neusiloval o to, aby se z jeho učení stala nová filosofie. Přišel pro lidi udělat něco jiného. I když tedy vyzýval k obrácení a pokání, i když učil, jak lidé mají žít, aby mohli vejít do Božího království, nestaral se o to, zda to všechno někdo zapíše. To jeho posláním nebylo, jinak by své učedníky k sepsání nabádal, ale on je spíš vybízel k tomu, aby šli a učili jako on.

Ježíš probudil zájem svými zázraky, ale ty nebyly tak podstatné. Vždyť i proroci mohli činit skrze Boží milost všemožné zázraky. Ježíš uzdravuje a probouzí z mrtvých spíš proto, aby zjevil Boží moc a aby lidé uvěřili aspoň pro ta znamení, když už neuvěří jeho slovům.

Uzdravování, vymítání démonů a vracení zraku slepým však neprobouzelo takový poprask jako jedna zajímavá událost popsaná v Markově evangeliu takto: ...když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy." (Mk 2,5) To bylo pro židy něco nepředstavitelného. Hříchy přece může odpouštět jenom Bůh! Ježíš svým drzým rouhačským výrokem popudil znalce Zákona i ostatní židy.

Možná to byl skutečně jen prorok, který to trochu přehnal...a podlehl vlastním představám o své výjimečnosti. Možná to byl jen domýšlivý člověk, který si myslel, že když prohlásí něčí hříchy za odpuštěné, získá si větší věhlas. Možná byl ochoten pro svou slávu dokonce i zemřít.

Problém je ale v tom, že si slávy zrovna moc neužil a v okamžiku jeho umírání to moc optimisticky taky nevypadalo. Petr ho zradil, učedníci se rozutekli, zamkli se někde v domě a strachovali se, aby nedošlo i na ně. Ježíšův projekt byl v troskách, jeho hvězda velmi brzy zapadla a nezdálo se, že by ještě měla někdy vyjít.

Ale pak se stalo něco, co všechny uplynulé události postavilo do jiného světla. V den po sobotě, když ženy přišly k Ježíšovu hrobu, se ukázalo, že je hrob prázdný. Skeptiky hned napadne hromada vysvětlení: učedníci jeho tělo odnesli, Ježíš nebyl úplně mrtvý a někdo mu pomohl dostat se z hrobu...

Já osobně bych s učedníky moc nepočítala. Podle toho, jak se ustrašeně rozprchli a jak Petr zapřel, že Ježíše vůbec zná, zdá se mi velmi nepravděpodobné, že by odlákali stráž od hrobu (nebo ji podplatili) a Ježíšovo tělo ukradli. Navíc by to byli samí lháři. Po Ježíšově ukřižování totiž oni a ženy z Ježíšova společenství tvrdili, že se jim zjevil jako Zmrtvýchvstalý. Že by všichni apoštolové byli lháři? Možná se cítili stísněně a vnímali Ježíšovu smrt jako ztrátu smyslu jejich života. Nechtěli se s tím smířit, a tak začali rozhlašovat, že Ježíš je živý. To by se z lidského hlediska dalo možná i pochopit. Ovšem jedna věc je tu velmi zarážející. Až na Jana zemřeli všichni apoštolové mučednickou smrtí, protože hlásali, že Ježíš vstal z mrtvých. Deset nevzdělaných venkovanů, deset ustrašených Ježíšových učedníků se náhle vzchopí a je ochotno zemřít za svůj vlastní výmysl? Ani jeden z nich už Ježíše nezradil! Trpěli byste pro něco, o čem byste věděli, že není pravda? Mnozí z nás by neriskovali ani kvůli pravdě, natož kvůli lži!

Velikonoce

Velikonoce jsou zásadní událostí křesťanské víry. Znamenají, že nás Boží syn vykoupil a přinesl nám spásu. Aby byl ale význam Velké noci zřejmější, měla bych začít od začátku - třeba hříchem Adama a Evy. Když totiž Adam s Evou okusili plod ze stromu poznání, nešlo ani tak o to, že přestoupili nějaký Boží zákaz, ale že Bohu dostatečně nedůvěřovali. On jim řekl, že mohou jíst cokoli kromě těchto zapovězených plodů - že to pro ně není dobré. Ale oni se na toto doporučený vykašlali, protože si mysleli, že ONI (povzbuzováni ďáblem) to vědí lépe než jejich Stvořitel. A tento postoj je v nás lidech zakotven stále. Všichni odmítáme uposlechnout rady, nařízení, doporučení, přikázání...někoho jiného a nedbáme ani na to, co nám říká Bůh či naše svědomí. Tím jsme se od Boha odvrátili a protože nejdeme po Jeho cestách, nedbáme Jeho rad a věříme, že naše cesta je lepší, není v našich silách dosáhnout spásy. Kdyby měl být Bůh spravedlivý, shledá na každém z nás tolik chyb, že nám nemůže otevřít nebeskou bránu. Nejde to! V Boží přítomnosti nemůže být nic poskvrněného.

Ale protože Bůh není krutý soudce a stvořil svět a s ním i lidi z lásky, netouží po ničem jiném, než aby byli jeho milovaní tvorové spaseni a žili věčný blažený život s Ním. Ovšem hříchy lidstva jsou závažné a volají po spravedlivém trestu! Ďábel se domáhá toho, aby byli lidé zatraceni a čekal je stejný osud jako jeho. Ale  "...Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh totiž neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen (J 3,16-17).

Lidský dluh vůči Bohu nemohl totiž splatit nikdo jiný, než Bůh sám. Jak psal kardinál Špidlík v knize K vyšším věcem jsem se narodil - pokud urazíme někoho významného, třeba krále, nemůžeme to napravit pouhou omluvou, jako by šlo o někoho na stejné úrovni. Je tu nutná iniciativa toho, komu se urážka stala. Jen on může náš hřích odpustit. Ovšem spravedlnosti musí být učiněno zadost, jinak by to nebyla spravedlnost. A proto přišel Ježíš, Boží syn, který náš dluh vůči Bohu splatil. Kdyby to byl jen člověk, i když poslaný Bohem, nemůže učinit spravedlnosti za dost. Oběť jediného člověka nemůže vykoupit životy všech lidí. Ovšem dobrovolná oběť Božího syna je něco, co muselo otřást vesmírem.

Bůh se stal člověkem a zemřel pro nás. Po své smrti byl vzkříšen, neboť až jeho vzkříšení je dokonané vítězství nad zlem a smrtí. Kdyby nevstal z mrtvých, měli bychom mrtvého Boha a nic z toho by nemělo smysl. Takhle můžeme žít v naději, že i my po své smrti vstaneme k životu.

 

Evangelia

Existují čtyři kanonická evangelia, jejichž autory jsou Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Je třeba upozornit na to, že tato "dobrá zvěst" (jak zní překlad slova "evangelium") není kronikou křesťanství ani životopisem Ježíše Krista. Jak píše Jan: "Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané. (J 21,25) a "Toto však zapsáno je, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu. " (srov. J 20,31)

Autorům evangelií tedy nejde o to, aby popsali, jak žil Ježíš a co dělal a už vůbec se nesnažili o to, aby se doslovně naplňovalo všechno, co se dá z evangelií vyčíst. (Tím narážím na na některé sekty, církve či jednotlivé názory, které mají tendence takto Písmo svaté pojímat.)

Evangelia vznikla proto, aby nám osvětlila smysl příchodu Božího syna na zem. Jistě, je dobré, že známe některé události z Ježíšova života a že známe jeho učení, které slouží k tomu, abychom se i my sami snažili znovu a znovu obracet zpět k Bohu a jít Boží cestou. Pro církev jsou evangelia bohatstvím a jsou velmi ctěna, neboť v nich promlouvá sám Bůh. Jeho slova už pomohla mnoha lidem na jejich životní cestě. Ale neměli bychom zapomínat, že nejde o filosofické spisy, nýbrž o život sám, o pronikání samotného Boha do našeho života.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář